Otakar Hůrka (1889-1966) - Před bouří
olej na překližce.
Životopis malíře:
Otakar Hůrka, akademický malíř, se narodil 10. září 1889 v Kolodějích u Prahy a zemřel 21.7. 1966 v Praze. Byl žákem význačného českého krajináře z první poloviny 20. století Aloise Kalvody (jeden z prvních žáků Julia Mařáka) a tomuto žánru – české krajině – zůstal věrný celý život. V letech 1920-23 byl na studijní cestě ve Francii (získal stipendium od prezidenta T. G. Masaryka). Již v roce 1921 vystavoval na pařížském Jarním salonu svou Českou krajinu. Tehdejší ohlas kritiky v listech Echo de Paris, Petit Parisien nebo Journal byl kladný. Umělecké revue Les Tablettes a La Revue Modeme pak přinesly řadu reprodukcí jeho děl. Na Podzimním salonu téhož roku vystavoval mimo jiné dvě velká plátna z bojiště první světové války z francouzského Terronu, kde se bojů v roce 1918 zúčastnily i československé legie. Byl jmenován členem Salon d´automne jako šestý Čech (Kotěra, Kupka, Stretti, Zamponi, Šimon). Po návratu do vlasti, kterou již nikdy potom neopustil, maloval a vystavoval své krajiny převážně z oblasti Polabí a hlavně ze svého milovaného Posázaví. Za svůj život vytvořil četnou řadu olejomaleb, je autorem knižních ilustrací a z grafiky jsou ceněny dřevoryty, které vyšly souborně pod názvem Album Posázaví. V roce 1948, po nástupu komunistů k moci, byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a do konce svého života nemohl vystavovat, ani jiným způsobem veřejně prezentovat své práce.
Životopis malíře:
Otakar Hůrka, akademický malíř, se narodil 10. září 1889 v Kolodějích u Prahy a zemřel 21.7. 1966 v Praze. Byl žákem význačného českého krajináře z první poloviny 20. století Aloise Kalvody (jeden z prvních žáků Julia Mařáka) a tomuto žánru – české krajině – zůstal věrný celý život. V letech 1920-23 byl na studijní cestě ve Francii (získal stipendium od prezidenta T. G. Masaryka). Již v roce 1921 vystavoval na pařížském Jarním salonu svou Českou krajinu. Tehdejší ohlas kritiky v listech Echo de Paris, Petit Parisien nebo Journal byl kladný. Umělecké revue Les Tablettes a La Revue Modeme pak přinesly řadu reprodukcí jeho děl. Na Podzimním salonu téhož roku vystavoval mimo jiné dvě velká plátna z bojiště první světové války z francouzského Terronu, kde se bojů v roce 1918 zúčastnily i československé legie. Byl jmenován členem Salon d´automne jako šestý Čech (Kotěra, Kupka, Stretti, Zamponi, Šimon). Po návratu do vlasti, kterou již nikdy potom neopustil, maloval a vystavoval své krajiny převážně z oblasti Polabí a hlavně ze svého milovaného Posázaví. Za svůj život vytvořil četnou řadu olejomaleb, je autorem knižních ilustrací a z grafiky jsou ceněny dřevoryty, které vyšly souborně pod názvem Album Posázaví. V roce 1948, po nástupu komunistů k moci, byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a do konce svého života nemohl vystavovat, ani jiným způsobem veřejně prezentovat své práce.
