Otakar Hůrka (1889-1966) - U rybníka v Běchovicích
Olej na překližce.
Rozměr: 23,5 x 22,5 cm.
Životopis malíře: Otakar Hůrka se narodil 10. září 1889 v Kolodějích u Prahy a zemřel 21. července 1966 v Praze. V letech 1903-1908 byl žákem významného českého krajináře Aloise Kalvody (jeden z prvních žáků prof. Julia Mařáka) a krajinomalbě zůstal Otakar Hůrka věrný celý život. V letech 1920-23 odjel na studijní cestu do Francie. Již v roce 1921 vystavoval na pařížském Jarním salonu svou „Českou krajinu“. Tehdejší ohlas kritiky v listech Echo de Paris, Petit Parisien nebo Journal byl kladný. Umělecké revue Les Tablettes a La Revue Modeme pak přinesly řadu reprodukcí jeho děl. Na Podzimním salonu téhož roku vystavoval mimo jiné dvě velká plátna z bojiště první světové války z francouzského Terronu, kde se bojů v roce 1918 zúčastnily i československé legie. Byl jmenován členem Salon d´automne jako šestý Čech (Kotěra, Kupka, Stretti, Zamponi, Šimon). Po návratu do vlasti, kterou již nikdy potom neopustil, maloval a vystavoval své krajiny převážně z oblasti Polabí a hlavně ze svého milovaného Posázaví. Za svůj život vytvořil četnou řadu olejomaleb, je autorem knižních ilustrací a z grafiky jsou ceněny dřevoryty, které vyšly souborně pod názvem Album Posázaví. V roce 1948, po nástupu komunistů k moci, byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a do konce svého života nemohl vystavovat, ani jiným způsobem veřejně prezentovat své práce.
Literatura: Za cenné vzpomínky děkujeme synovi malíře, panu Otakaru Hůrkovi ml. Další informace uvádí též Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců I. A-K, 1993, Ostrava.
Rozměr: 23,5 x 22,5 cm.
Životopis malíře: Otakar Hůrka se narodil 10. září 1889 v Kolodějích u Prahy a zemřel 21. července 1966 v Praze. V letech 1903-1908 byl žákem významného českého krajináře Aloise Kalvody (jeden z prvních žáků prof. Julia Mařáka) a krajinomalbě zůstal Otakar Hůrka věrný celý život. V letech 1920-23 odjel na studijní cestu do Francie. Již v roce 1921 vystavoval na pařížském Jarním salonu svou „Českou krajinu“. Tehdejší ohlas kritiky v listech Echo de Paris, Petit Parisien nebo Journal byl kladný. Umělecké revue Les Tablettes a La Revue Modeme pak přinesly řadu reprodukcí jeho děl. Na Podzimním salonu téhož roku vystavoval mimo jiné dvě velká plátna z bojiště první světové války z francouzského Terronu, kde se bojů v roce 1918 zúčastnily i československé legie. Byl jmenován členem Salon d´automne jako šestý Čech (Kotěra, Kupka, Stretti, Zamponi, Šimon). Po návratu do vlasti, kterou již nikdy potom neopustil, maloval a vystavoval své krajiny převážně z oblasti Polabí a hlavně ze svého milovaného Posázaví. Za svůj život vytvořil četnou řadu olejomaleb, je autorem knižních ilustrací a z grafiky jsou ceněny dřevoryty, které vyšly souborně pod názvem Album Posázaví. V roce 1948, po nástupu komunistů k moci, byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců a do konce svého života nemohl vystavovat, ani jiným způsobem veřejně prezentovat své práce.
Literatura: Za cenné vzpomínky děkujeme synovi malíře, panu Otakaru Hůrkovi ml. Další informace uvádí též Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců I. A-K, 1993, Ostrava.
